Každý z nás někdy zažil ten pocit, kdy jsme plní energie a těšíme se do práce. Pondělní ráno není ta nejhorší část týdne. A pak přijde den, kdy nás už jen představa pracovního dne či dokonce celého týdne odrazuje od toho, abychom vstali z postele. To může být známka syndromu vyhoření, který je dnes stále častěji diskutovaným tématem. Ačkoli je syndrom vyhoření často vnímán jako trend nebo výmluva, jde o reálný problém, který může postihnout každého z nás.
Pokud někdo trpí syndromem vyhoření, není to tak, že by byl pouze unavený, otrávený prací a demotivovaný. Skutečné vyhoření je mnohem nebezpečnější než běžná ztráta motivace, kterou čas od času zažívá každý člověk.
Podle Světové zdravotnické organizace syndrom vyhoření souvisí s povoláním, je důsledkem chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšně zvládnut. Zahrnuje trvalé emocionální vyčerpání, psychický odstup nebo negativitu a pocity neefektivity. To vše se sčítá do stavu, kdy stresory spojené s prací nejsou účinně zvládány běžným odpočinkem během pracovních přestávek, víkendů nebo dalšího volna.
Vyhoření na pracovišti má tři rozměry:
K tématu vyhoření se vyjadřuje celá řada odborníků. Mindy Shossová, profesorka psychologie na University of Central Florida, říká: „Na dnešních pracovištích existuje mnoho potenciálních příčin vyhoření. Nadměrná pracovní zátěž, nízká úroveň podpory od managementu, malé možnosti ovlivňovat záležitosti na pracovišti, nedostatek uznání nebo odměn za vynaložené úsilí, mezilidsky toxické vztahy či nespravedlivé pracovní prostředí s nízkou úrovní psychologického bezpečí. Když k tomu připočteme nejistotu a obavy, které panují v současné společnosti, není divu, že syndrom vyhoření se vyskytuje stále častěji.“
Syndrom vyhoření opravdu není pouze moderní slovo. Je závažným fenoménem, který souvisí s pracovní realitou. Desítky let výzkumů ukazují souvislost mezi vyhořením na pracovišti a řadou negativních důsledků.
Podle předních vědeckých výzkumů mají zaměstnanci, kteří zažívají skutečné vyhoření na pracovišti zásadně zvýšené riziko těchto problémů:
Kromě toho může vyhoření na pracovišti zhoršit krátkodobou paměť, pozornost a další kognitivní procesy nezbytné pro každodenní pracovní činnosti (Gavelin et al., 2022).
Vyhoření mívá důsledky nejen pro jednotlivce, ale i pro efektivitu organizace. U pracovníků trpících vyhořením klesá jejich produktivita, mohou být méně inovativní a častěji chybovat. Pokud se tento trend rozšíří do celé organizace, může to mít vážný negativní dopad nejen na produktivitu, ale také kvalitu služeb a hospodářský výsledek.
Doktorka Christina Maslachová, jedna z předních odbornic na problematiku vyhoření na pracovišti, zdůrazňuje, že řešení tohoto problému nelze nalézt pouze na individuální, nebo naopak úrovni celé organizace. Je naopak zapotřebí zkoumat obě roviny.
Je třeba přeformátovat zaměření z „kdo“ na „proč“? Nestačí se pouze zaměřit na zaměstnance, který má problém. Je třeba vnímat pracovní podmínky, které jsou zdrojem problému. Proto je tak důležitý vztah mezi pracovním místem a člověkem. Existuje soulad mezi potřebami zaměstnance a prostředím, ve kterém pracuje?
Co mohou udělat zaměstnavatelé:
Co mohou dělat samotní zaměstnanci?
Zaměstnavatelé a zaměstnanci společně mohou:
